Domovská stránkaMamut expedice Albania 2012

Mamut expedice Albania 2012

Naše nestárnoucí dodávka podnikla letos na jaře vodáckou expedici do Albánie – země zaslíbené starým Mercedesům. Mamut ujel cca 5000km bez jediného problému! Zde si můžete přečíst cestovatelský deník starýho Máry. Koho by to nebavilo číst, tak se může podívat na fotky umístěné na konci článku, případně v galerii na rajčeti.

Ahoj kamarádi,

4. 5. pá

Ve 12 hod,  po dlouhém čekání, konečně odjezd směr Albania. Skoro jsem nespal a myslel na cestu. Přeju vám se vcítit do role dopravce na tak dalekou cestu.

Odjezd směr  Praha, kde byla naložena Dáša, do Stračova vesnice někde u Hradce pro ostatní východočeskou větev naší výpravy. Nasedá Míra-šátek ,Peťule-jackův smích a  tak nás je v autě 5 , jsou přivázány kajaky, které se budou v Brnu po příjezdu Ostravsko- Olomoucké větve naší bandy ještě převazovat.  v Brně přibíráme Martina-GPS a jedem směr Albania, děj se vůle boží.

 

popis obrázku popis obrázku

 

5.5.so

Saša jede jak archanděl Gabriel. Chvilka přerušení na čáře v Montenegro-Černá hora. Nebudeme nic platit. Chtěli za průjezd zemí, nakonec to spravil 1 gambáč. Střídám ho, projíždíme kolem rozvodněné TARY a mně svrbí ruce. Ale jedem albania, tak pokračujem,do zemi orlů. Dál do hor a z hor kolem řeky Morača, občas je  obtížnost na hraně, rozvodněno i když je krásně, asi tu vydatně pršelo.

Krásný výhledy do údolí a tak občas zastavujem na protáhnutí a protažení našich těl. Placeným tunelem projíždíme dál a jsme u jadranu v Sutomore jaká chyba, že jsme se nevykoupali! Makáme na tom ať jsme v Albanii. Poznáváme,že i v Montenegro je dobře.

K večeru se konečně přibližujem ke Skhoderu, kde je rozchod na výměnu cucků na Albánské platidlo Leke, 1EU bylo za 139 leke, takže přibližně 1kč = 5,56 leke , steak byl dobrý, Tirana beer taky. Pokračujem do hor hledat start první řeky Fani i Madh.Při hledání nástupního místa s Martinem GPS jsem při otáčení na úzké cestě málem převrátil Mamuta, byla už tma, vše dobře dopadlo, nástupní místo nenalezeno.

První bivak je po prozkoumání na místě u silnice nedaleko obce Geziq, s výhledem na hory.Na křižovatce u této obce k nám do vozu naskočil opilec,kterého jsme se ptali na cestu,nakonec jedeme vlevo,měli jsme jet  doprava. Ráno moudřejší večera. Celou noc nám zpestřoval úplněk. Bylo jak ve dne.

popis obrázku

6.5.ne

Ráno krásný výhled na hory.Vytahuju dalekohled a kochám se.

Po snídani rozhodnuto, že se pojede spodní úsek Fani i madh 1, kde se máme potkat s Čendovo tlupou ze Strakonicka.  Po příjezdu do místa cíle plavby necháváme za mostem přes fani i madh 2  vpravo,  kousek od vesnice Dom, Myšáka Pasengera a dál se šinem jen Mercedesem, Odveze nás v pohodě všech 10 vodáků a 1 řidiče, je mu sice už 25let, ale kondici má pořád. Čendu a jeho ovečky vidíme u obce Shkoze, už jsou na vodě,potkáváme jejich řidiče Jardu,dál pojedou spolu se Sašou někam se najíst.

Za mostem přes přítok fani i madh těží místní Albánci štěrkopísek a nakládají na obstaróžní náklaďák,zdraví nás a díví se co tu chceme, přítokem se podle vrstvy štěrkopísku musela na jaře prohnat povodeň.

Nafukujem ,všem nafukovačkám dobře poslouží můj kompresorek do 12V.  A natěšení za parného počasí spěcháme suchým korytem potoka k Fani i madh, krásně čistá, ale studená voda nás osvěžuje. Mírně tekoucí řeka s pár obtížnějšími, tak trojkovými peřejkami, které po prohlédnutí a zajištění splouváme, vody nebylo moc, ale nedrhli jsme. S Petrou se na vodě jede fajn jsme od loňska již sehraná dvojka. Ujeli jsme dle GPS 17km pocitově trochu víc. Cestou u obce Gojan i madh nám ze břehu mávají Čendovci, mají postavený tábor i dříví na oheň už sehnali, tak domlouváme, že se k nim připojíme.  Kousek přes most je i místní nálevna a market.

V obci Dom zatím Saša domlouvá obchody a obědvá i večeří zároveň,  po zbalení výbavy a ochutnání místní RAKI (Saša dostal jako ochutnávku 0,5l výborné RAKI) zastavujem u restaurace ,kde si doplňujem zásoby lahodné RAKI, Frakie ,Venca si kupují po 1,5l – 1l kolem 750 leke a my se sašou po ochutnání kupujem  za 10tis. Leke, ještě za barel chtěl 700 leke 28l žluté RAKI prý ročník 2007. Po příjezdu do tábora Čenda něvěřícně okukuje náš barel a ptá se co s tím budem dělat – odpovědí je no něco vypijem a zbytek dovezem domů přeci!

Martin GPS a Myšák jeli Renaultem na průzkum do kaňonu se znova pokusit najít přístup k řece (start Madh 2).  Ostatní jeli Mercedesem za Čendou do tábora.  Z průzkumu se vrátili kolem půl osmé a zjistili, že jsme den předtím byli správně, nedaleko místa, kde se dá pohodlně v soutěsce nastoupit na řeku.

Stan nestavím pod širákem je líp, hlad a žízeň, jdem na průzkum do místní nálevny, k jídlu nenabízí nic, tak alespoň pivo. Jdu vedle do marketu,starají se o mně ,buk-chleba sice nemají, 2x vepřovka a suchary , feferonky alespoň trochu zaženou mou potřebu. Zbytek večera byl seznamovací u ohně.

popis obrázku

7.5.po

Ráno po snídani a čaji startuju Mamuta a snažím se vyjet ze štěrku,chyba měl jsem dát většího bacha kam parkuji, Míra se mi při tlačení opřel o žebřík a zlomil ho,dalo se čekat, že po takové výpravě nebude bez škrábance, nakonec mně vytáhl Myšák Renaultem.  Přejezdy zde v horách jsou dlouhé jedeme zpět do hor,  cestou nabíráme vodu u studánky , Renaulta necháváme u stavení na místě prvního noclehu, hurá do kaňonu, tam kde se málem převrátil Mamut, pouze na křižovatce nejedem vlevo, ale vpravo všichni vysedají , jsme přetížení a hrozí, že něco utrhnem, tankodromem do kaňonu k řece Fani i madh, asi 200m od řeky vykládáme lodě, zdraví a pozoruje nás pasáček ovcí¨a koz.

Další celkem klidný tok občas v zatáčkách táhne na skály, s Petrou v pohodě dáváme, při obědě dojde i na koupačku, kde si zkouším plavat traverz přes peřejku bez vesty,osvěžující. V cíli jsme kolem 16 hod ujeli jsme 20km.

Návštěva Rreshenu, kde Saša byl na obědě, dáváme biftek s hranolky, chlebem a zeleninový salát celkem chutné, je dohodnuto, že příští návštěva restaurace už nebude hromadná, lepší pro nás i Albánce menší skupinky = vetší porce a víc si vás váží a chtějí si povídat , bivak rozbalujem u obce Ndefurshe na soukr. Políčku,  večer je z místní omladinou veselý, nikdo nás nevyhazuje ,jako ostatně v celé Albanii.Od řeky Fani i vogel jsme přibližně 150m.

8.5.út

Večer na nás svítí měsíc ráno ho střídá slunce, je zase pěkně, vstávám v 5.30 užívám východu slunce a západu měsíce, dnes se chystáme prozkoumat řeku Fani i vögel(malý) ,máme Info, že by mělo být delší přenášení, nesjízdné místo. Přejíždíme po dálnici na Albanii opravdu rychlý přesun a taky poslední, první výjezd šup pod dálniční most u pily, start a jsme na řece tak kolem 9hod ,Petra mně požádala jestli si může půjčit nafukovací kajak od Venci, že pojedem každý na své lodi, souhlasím, jsem zvyklý svý rio ovládat sám.

Fani i vögel teče svižně ,každá zatáčka se musí nadjíždět táhne to ke skalám ,mám co dělat, ale zvládám ,sjíždíme postupně dvě peřeje, tak do WW3, na třetí peřeji ,kdy se všichni chodí dívat kudy se pojede já sedím v Riu a pozoruji haldu nestabilních šutrů, ono totiž celý kaňon byl poněkud nestabilní a bylo vidět, že sesuv stíhá sesuv.

  Čendovi se nechce vodou a jednu lavinu uvolňuje, sjel na ní až do řeky, v mraku prachu mizí v řece, vidím,  jak za ním padá tak tunový balvan, měl obrovský štěstí, šutr padl, tak metr od něj ,odnesl to jen roztrženým prstem, měl obrovský štěstí,

čtvrtá peřej je dle mého oka WW5,přenáším, Žozé, Míra, Pepa jedou, Čendovci přenáší.Po pár vydatných peřejích přichází ono nesjízdné místo se sifonem, řeka mizí ve skále.

Chlapi jdou na průzkum já se pomalu pustil do horolezování směr dolu po řece, když jsem přelezl asi 3 skálu, tak bylo rozhodnuto, že se vrátíme zpět po řece a budem hledat cestu na dálnici, která se nám asi  500m zpět objevila někde v nebi. Pro začátek traverzujem koryto na druhou stranu, Petře se nechce do Ria, který kluci jistí na házečky, má strach ze sifonu a z proudu řeky ,ani se jí v tu chvíli nedivím, ale nějak se tam dostat musíme  a začíná opravdová expedice, snažím se udělat si náskok přes šutrovitý břeh postupuji pomalu, za chvíli mně stejně všichni dohánějí, znova traverz přes koryto, volíme výstup z kaňonu korytem potoka, balíme lodě.Naštěstí v pytli od Ria si vozím protézu, tak balím do originál pytle, který jde hodit přes ramena, ujímá se ho Myšák – dík.

 A stoupáme do nebes, lesem jít nejde je plný bodláků, prostě neprostupný prales, bez mačety není šance, plníme pet lahve vodou z řeky ,co kdybychom musel bivakovat? Přemýšlím jestli vůbec mám sirky, nemám, snad mají kuřáci zapalovač.

Asi v půli výšlapu mně sešel na pomoc Pepa od Čendovců, hodně pomáhá a klestí mi cestu k vrcholu, slezl pro mě ještě Radek a pomáhají, jak můžou,přesto jsem si šáhl na dno, nebo jsem spíš zjistil ,kde ho až mám. Dík Chlapi .Nahoře dostávám odměnu v podobě Plzeňskýho piva,  musím opatrně, jsem grogy. Čendovci mně berou do Transita, ostatní čekají na dálnici na Mamuta a vypijí vše na co příjdou, do tábora dorazí pěkně veselí ani se jim nedivím .Na vodě ujeto kolem 18km a výšlap mohl být tak 2km s převýšením kolem 300m.

Žozé a Martin s Vencou se rozhodli zavalené místo přenést a podařilo se jim, mně osobně se to moc nelíbí. Myslím,že v takovéto situaci se nemá malá skupinka oddělovat.

Vracíme se na stejné místo jako včera nikomu jsme nevadily a hledat něco se nám nechce. Spát se jde celkem včas, kupodivu nemám ani odřeninu od protezy a cítím se fajn. Ráno proběhne očista v řece a šlape mi to dobře!

popis obrázku popis obrázku

popis obrázku popis obrázku

9.5.st

Po snídani přesun k řece Malit, s Petrou se vracíme na místa, kde jsme loni byli s CK Cvok, poznáváme restaurant, tam jsme u ochotných majitelů přespali, je to na břehu jezera.  Je zde hodně zatáček řídím  a  Petře je z nich nevolno stavíme a beru si jí k sobě dopředu.

Dorážíme na start dnešní etapy na Malit, nafouknem a valíme na vodu, po výšlapu se kupodivu cítím dobře.

popis obrázku

Cestou k moři si u pumpy nechávám opláchnout  Mamuta na jedné z mnoha myček (lavazhno) stavíme na večeři v Burrelu dáváme rozchod, všichni se rozeběhnou za jídlem. Jdu s Petrou a Mírou, dáváme pečenýho berana , žebra,  olizujem kosti , trochu mi nesedl.

Přesouváme se k moři do kempu Pa  emer,  přijíždíme asi v 21.30, začíná mi průjem a pěkně mi prohání, záchody jsou v pohodě dokonce evropského typu, zatím jsme zažily dost tureckých a lesních záchodů, tak mám celkem štěstí.  Je mi zle a zkusím se z toho vyspat.

10.5.čt

Jsme na pobřeží Jadranu a já se nedoplazim ani do moře,  celý den prospim,  Endiaron nezabírá, Dáša mi dává svý tablety a kupodivu se to po nich zastavuje.  Nemůžu najít mobil, nakonec se najde u recepčního, dali mu ho Albánští poctiví Policajti, musel jsem na něj zavolat, ještě si pamatovat mé vodácké  číslo,  recepční si ani nevzal nabízené nálezné, spropitné 100 leke, s takovým jednáním se tu setkáme vícekrát.

Na 15 hod se mezitím plánuje dlouhý přesun k řece Osum,  spim na zadním sedáku Mamuta, zbudí mi dým, hoří zkratovaný prodlužovák k Martinovo notebooku.  Skáču k němu trhám ho z plusovýho pólu autobaterie a dusím se dýmem, rychle ven.  Místní dobrovolní hasiči hned přispěchali s hadicí vody, nebyla nakonec potřeba, ale fakt je, že eletro v Mamutu není na takový množství spotřebičů zvyklý, vypínáme i  autoledničku než se vše uklidní, hlavně, že jede Mamut.

 Z toho šoku je mi kupodivu líp, průjem ustoupil. Navečer přijíždíme do Corovody,  města před kaňonem řeky Osum, tankodrom při vjezdu do města je po roce úplně totožný,občas se ze stráně utrhne i šutr, nic nemají zajištěno a připadá mi, že ani nechtějí, aby se do jejich města moc cestovalo.

Dnes spíme na místním fotbalové hřišti opět nepřekážíme,dost prší, jdu brzy spát.

11.5.pá

Ráno vyrážíme do kaňonu, stoupáme vzhůru Corovodou, stavíme na okraji kaňonu řeky Osum a pozorujem zvýšenou hladinu vody, je viditelně více vody, jak loni. Můj háček Petra se necítí , nelíbí se jí zvýšený stav vody. Ptám se Vaška – profesora jestli se mnou sveze, souhlasí, tak mám opět nového háčka, ale nevadí  Venca je zkušený vodák a tak nám nějaká změna nevadí a v podstatě okamžitě jsme sehraná dvojka. Oproti loni začínáme až v malém kaňonu.

 Řeka teče opticky prudce z kopce korytem kaňonu, každá zatáčka valí na skály, obrovské karfioly. Dvakrát jsme měli namále a skoro nás sežraly.

Úchvatný kaňon, ozvěny, zužující se koryto, kde by neprojel ani raft,  zatím nejhezčí co jsem v životě viděl, Cestou je sedm vodopádů, přítoků.

Saša – ředitel řidič při čekání a parkování skoro urve na policejním autě zrcátko, všichni se tomu zasmějí i s Albánci.  S ochotnými a hlavně úžasně skromnými lidmi se potkáváme na každém kroku.

Cestou kupujeme 5 kg telecího masa a na bivaku grilujem a vaříme polévku, o vše se nám svým kuchařským uměním stará Frankie!

Přejíždíme přes Berat k řece Vjösa, je vidět ze silnice vlastně ji od Kelcyre kopírujem, bivak dáváme v noci u polní cesty.

popis obrázku popis obrázku

12.5. so

 přejezd na termálka a horní vjöse. . Kemp rozbalujem u termálních pramenů na řece Lengarices. Jdem se cachtat k vydatnému prameni teplé vody, tak kolem 30 st. Je tady výborný výhled na zasněžené vrcholky hor. Trochu prší.

 

13.5. ne

Naloďujem na horní Vjöse, dá se říci, že je poslední krásný a slunečný den, celou plavbu máme nádherný výhled na zasněžené vrcholky hor, úžasné. Pod jedním hustějším místem se cvaká Venca na kajaku, traverzujem s Petrou pro pádlo, myslel jsem, že do vracáku za skálou, ale proud táhnul ke skále, byl tam malý sifonek, který nás připlácl ke skále a nechtěl nás chvíli pustit,  s Petrou děláme co můžem a daří se nám bez cvakačky vyváznout, kajak na chvíli mizí v sifonu, skála ho vyplivne až po chvíli, hodně nebezpečná situace.

Končíme v Petranu. Na soutoku Lengarices a Vjöse. Saša se někde zasekl, tak sedám k Čendovi do Tranzita, cestou stavíme na RAKI a kafíčko u Edmunda – Milda, dobrý pokec snaží se všemi jazyky a učíme ho pár českých slovíček on zas pár albánských, nabízí grilovačku na druhý den. Oheň Tirana beer a kolem půlnoci spát. Začlo pěkně cedit, vody bude dost.

14.5. po

Po snídani a dohodě se rozdělujem na 4 skupiny,

 1. Má chuť na neplánovaný sjezd kaňonu Lengarices,

2. V ní jsem já, Petra, Saša a Myšák plánuje návštěvu Gjirocasteru – starobylého města a jeho hradu, 3. Si chce dát Canoning proti proudu Lengarises,

 4. Čenda a jeho banda dává spodní  Vjöse od soutoku s Lengarices do Permetu, z jejich bandy má Karel oteklé koleno a nemůže chodit, proto zůstává v kempu.

V 9 hod svítí slunce a my vyrážíme do Gjirocasteru,  cestou stavíme u studánky, která patří k domu z něj vyběhne albánka a dá nám tašku třešní – pěkné.

Při příjezdu prší kloužem po kostkách, tak zastavujem a parkujem, město je vystavěné v kopci a všude kostky albánské mercedesy kloužou, mají náhon na zadek, u jednoho se otevírají zadní dveře a zve nás dovnitř, chápu potřebuje zatížit, tak se vezem skoro pod hradby. V pevnosti je muzeum ukořistěných a albánských zbraní, k našemu překvapení mají průvodce psaný i v češtině.

 Zbraně jsou ukořistěné italským okupantům za 2. Světové války. Mají tu i tank na uhlí – rarita, U věžových hodin mají zaparkovaný údajně americký výzvědný letoun, který se jim podařilo sestřelit. Do r. 1969 zde bylo vězení, nic příjemnýho asi.

Vracíme se zpět do kempu u termálek – znovu se koupem, Saša u nich ještě nebyl a je vidět, že se mu teplá voda v tom dešti zamlouvá. Vydatný pramen pěkně masíruje, tak se u něj všichni střídáme. U římského mostu je otevřen bufet, tak se v něm stavíme. Lengarices už není čistý potůček, ale tím jak vydatně prší se z něj stává lehce kalná voda.

Pole na kterém bivakujem začíná být hodně podmáčené a Čendovci zjišťují po návratu ze splutí Vjöse, že mají vodu ve stanech, tak opouštějí své pozice a jedou zpět k Edmundovi nechá je přespat ve své hospůdce. Berou sebou i Karla.

O půlnoci sledujeme zvýšenou hladinu Lengarices, je pěkně rozvodněná a do kempu to má, tak 15 m, stavíme mohylu ze šutrů, kde byl břeh, ráno zjišťujem, že to byl kulminační bod.

popis obrázku popis obrázku popis obrázku

15.5. út

Ráno se na vodu nikomu moc nechce, ale mně jo, sleduji, že se Lengarices na soutok s Vjöse dá sklouznout už z kempu. Žozé nabízí sjezd na jeho  ROBu, tak jedem spolu, druhá posádka je Martin a Venca.

Loučíme se s Čendovo bandou ze Strakonicka, musí s Karlem do nemocnice. Koleno bolí víc a víc. Než odjedou pomůžou vytáhnout Mamuta z rozmáčenýho pole, je to náročné v jednom rybníku(nedá se říct louže) skoro zůstal.

Žozé je výborný vodák,  míchá pádlem na háku, já to jistím na zadáku. Na soutok s Vjöse je to tak WW1 s občasným drhnutím. Vjöse je hodně zvednutá valí se v ní černá kaše, soutok začíná tak WW 4 kovou peřejí, já nejedu, kluci šidí obrovskou vlnu průjezdem v pravo. Dle mého názoru peřej byla WW 5 nesjídná, za ní je obrovský pulsující karfiol.

 Loni jsem na tomto balvanu zaplaval a to byla Vjösa křišťálově čistá. Pod touto peřejí voda valí korytem, obtížnost kolem WW3+, každou skálu v zatáčce hodně nadjíždíme a vylejvák v lodi má co dělat, v cíli jsme co by dub, stavíme vpravo pod mostem u hotelu v Permetu. Vzájemně si se Žozém plácáme a jsme hodně natěšení. Super pocit po dobře vykonané práci. Hlavně proto na vodu jezdíme.

Celé odpoledne přejíždíme na Skhumbin, cesta plyne, valím k řeckým hranicím a přes Leskovik, Korcë, prohlížíme rozvodněnou Devolli, hlasováním rozhodujem, že ji vynecháme, zašutrovaný potok.

Rozhodujem pokračovat na Skhumbin a někde zabivakovat, ráno pokračovat na start. Cestou míjíme Ohridské jezero prodávají zde na břehu ryby, kupujem pstruhy, ale mají tu i kapry, úhoře, bude grilovačka. Mají zvláštní růžové maso až později se dovídám, že to byly pstruho – losos. Lágrujem u řeky Skhumbin, je zima tak rozděláváme oheň.

16.5. st

Jedem na start  k rozestavěné Elektrárně, opět čistá řeka, tak WW 1-2 splouváme kolem 20 km do kempu. Večer oheň.

17.5. st

Po ránu opět zima a prší. Nikomu se nechce dle informací pádlovat 20km olej, který nás dnes čeká, tak rozhodujem, že přejedem do Makedonie na řeku Radika a cestou se stavím v termálních lazních, které mají  42 st.

Kempujem v NP Mavrovo přímo na břehu Radiky . Kupodivu nás strážci parku nechávají v klidu. Večer nás v bufetu navštívil Vinetou v podání Žozého, užíváme posledního bivaku.

18.5. čt

Vstávám brzo, od Petry se dovídám, že na vodu již nechce.

Žozé, Martin, Venca se chystají vyrazit z kempu. Po dohodě se Žozém mi půjčuje do lodi Dášu, tak už mám 4-týho háčka v lodi. My se rozhodujem nastoupit asi 5 km po proudu.

U silnice asi 2 hodiny vyhlížíme partu co vyplula z kempu a trochu nám kazí náladu, že jim to tak trvá, voda valí a oni musely přenášet ošklivý - nesjízdný místo, měli držet partu! Čekání nevydržel Myšák a Pepa vzdávají to a jdou se svléknout z hydra.

Mamut s Dášou , Frankie a Míra jsme vydrželi a z Radiky se vyklubala pěkně ostrá říčka s obtížností WW2 až místy WW3, se závěrečnou WW3+ peřejí, která končí u lázní na vzdutí přehrady. Na pěkně hustym místě se cvaká Frankie a ztrácí kajakářské pádlo, které zůstalo na dně seklé pod šutrem. Všichni ho hledáme, ale bez úspěchu, naštěstí Saša s Mamutem čekal kousek od místa na odpočívadle, tak mu mohl poskytnout náhradní a mohl pokračovat.

Věděli jsme o stromu co cestou musíme obnést a také jsme ho obnesli, střídáme se ve vedení, když za zatáčkou se objevuje nebezpečné místo s padlým stromem co nebyl vidět ze břehu , zrovna jsme byli první, snažíme se trefit mezi největší větve.  A už plavem, Žozé, Míra, Venca, Martin , Frankie všichni nás odlovují.  Protézu mám v pytli na lodi přivázanou, bez ní se mi plave líp a už mi nezlomí nohu.

Nakonec nám vysvitlo i sluníčko a den se fakt vydařil. Tohle byla řeka na zopakování, přirovnal bych jí k Salze před soutěskou. Pěkný adrenalinový svezení.

Ještě společná fotka, teď nás čeká 24 hodinový přesun do Čech, vjezd do unie v Maďarsku bude ještě s 25 l RAKI oříšek, ale vše dopadlo dobře, kluci s Renaultem (měli hodinovou prohlídku i kajak ze střechy musel dolů) nám udělali cestu. Mamut nakonec vše zvládl za 20 hod. Mamut je 26 let starý Mercedes 207D, opět nezklamal a vše zvládl bez poruchy!!

Závěrem bych chtěl napsat, že země orlů mně osobně uchvátila svou pohostiností a rád se tam v budoucnu budu vracet

popis obrázku

Reklama na vozech TAXI!

Máte zájem o reklamu, která funguje? Neváhejte nás kontaktovat! Nabízíme celou plochu všech našich vozů pro vaši prezentaci! Již od 200Kč/měsíc. Naše vozy najezdí každé za rok 40 000km v Litoměřickém okrese! 

Free business joomla templates